Jak to jde dál

4. prosince 2017 v 21:40 | Clare |  Deníček
Ahoj.
Píšu po hodně dlouhé době.
Chodím teď do stacionáře se léčit s nějakými psychickými problémy.
Pořád chci zhubnout a pořád si přijdu děsně tlustá.
Momentálně nevím, kolik vážím, ale nad 60 určitě :(
Kvůli přibírání na váze jsem přestala brát antipsychotika (bez porady s doktorkou). A hned jsem přestala mít takovou chuť k jídlu. Taky jsem skoro úplně přestala zvracet! Protože nemám takovou chuť se přejídat. Jím teď víceméně podle jídelníčku od nutriční a tak nemám co zvracet. Občas ale ještě uklouznu.
Terapeutka ve stacionáři se bojí, abych teď bez antipsychotik příliš rychle nezhubla. Ale to nevypadá, že by hrozilo. Jsem stále děsně odporně tlustá.
Nemůžu se na sebe dívat. Chci být zase hubená, jako když jsem měla anorexii. :( Vím, že je to špatně, ale je to teď jediné, co by mě udělalo šťastnou - být hubená.
Mám pocit, že pořád dělám málo. Mám chuť jíst co nejméně, ikdyž mi za to nutriční posledně "vynadala".
Ve stacionáři máme společná jídla a tak jsem si tam pořídila váhu, abych si to jídlo mohla odvažovat a přesně věděla, kolik toho sním...

A teď otázka - chtěli byste zde zase jídelníčky? I když by to nebylo úplně pro-ana. Jsou to "zdravé" jídelníčky podle toho, co mi doporučuje nutriční.
Kdyžtak můžu zase přidávat a sdílet s vámi své pokroky.

Zítra jdu k nutriční a budu se u ní vážit, tak se dozvím tu krutou pravdu. (Doma se nevážím, jen u ní.)

Mějte se.

Clare
 

Pomoc!

12. září 2017 v 16:36 | Clare |  Deníček
Dneska jsem zvracela KREV!!!!

Šla jsem k doktorce, ta mi řekla, že je to v pohodě, že jestli se mi to ještě jednou stane, tak půjdu na vyšetření žaludku.

Ale mě to děsně vyděsilo. Stalo se vám to už někdy?

Nutriční

5. září 2017 v 18:36 | Clare |  Deníček
Tak jsem dnes byla pro výsledky psychotestů, které jsem dělala. Vyšlo mi, že mám mentální bulimii. Jak nečekané. No a k tý psycholožce teď budu chodit a budeme to řešit. Dokonce budu mít zdarma nutriční poradkyni, která mi nastaví správně jídelníček. S psycholožkou jsme se dohodly, že to uděláme tak, abych zhubla na 53 kilo, což je mnohem víc, než byl můj cíl. Ale méně prý už není dobré.
Takže se snad konečně vyléčím z bulimie. Teď si musím zapisovat každý den přesné jídelníčky. A taky zapisovat, když budu zvracet a jaké jsem měla u toho pocity a tak. Taky jsem se u ní vážila a měla jsem 63 kilo. Ale byla jsem oblčená, najedená a napitá. Takže doufám, že je to míň.
V Řecku bylo fajn, ale i tam jsem zvracela. Říkala jsem si, že když zvracím, mám pocit, že mám něco pod kontrolou. Mám pocit, že to není jen o hubnutí, ale o té kontrole. A taky je to pro mě ventil. Když je mi úzko, tak zvracím.

No tak to je asi všechno, co jsem vám chtěla teď sdělit. Přeju vám úspěchy v hubnutí nebo v boji s poruchami přijmu potravy!
 


Bulimie

28. srpna 2017 v 15:03 | Clare |  Deníček
Jako bulimička děláte spoustu nechutných věcí. Zvracíte venku na poli, aby vaši rodiče nevěděli, že zvracíte. Zvracíte do koše u sebe v pokojíku a zvratky schováte pod piliny od králíka, aby to nebylo vidět. Pak to u vás v pokoji smrdí a v to svádíte na králíka. Pijete projímavý čaje a cpete se projímadly, aby z vás všechno jídlo vyšlo. Zvracíte na veřejných záchodcích a je vám jedno, že je to slyšet.
Jste schopný zvracet kdekoli, hlavně aby se všechno dostalo ven a vy jste měla klid.
Najíte se, vyzvracíte, znova se najíte, znova zvracíte. A tak dokola několikrát za sebou. Máte radost, že máte něco, čím si váš příjem můžete kontrolovat, ale zároveň se nenávidíte, protože vy to vlastně absolutně pod kontrolou nemáte. Jídlo ovládá vás ,a ne naopak.
Toužíte po anorexii. Ta schopnost naprosté sebekontroly vás přitahuje. Ale vy to už nedokážete.
Už si myslíte, že jste bulimii porazili, když se vyzvracíte pouze jednou za týden. A pak přijde malinkej stres a vy se zase najíte a zase zvracíte. A pak znovu. A znovu. Dokud vás nepálí vzadu v krku a prsty na rukou nemáte okousané od zubů.
Jídlo je váš život. Pořád na něj myslíte. Kdy bude další jídlo? Co sním? Kolik? Vyzvracím to potom, nebo to v sobě nechám?

Bude tohle navždycky můj život? Bude na denním pořádku strčit si prsty do krku a vyzvracet se? Nebo to vážně jednou porazím? Je to vůbec možný?

27.8. 2017

27. srpna 2017 v 19:11 | Clare |  Jídelníček
Sn: 50 g ovesných vloček, řecký jogurt, banán, kafe
Sv: -
Ob: 60 g rýže, lilek, cuketa, 80 g tofu
Sv: půlka nízkotučného tvarohu, 1 mrkev, kafe
Ve: 8 cornies, půlka nízkotučného tvarohu, okurka, cherry rajčata
Pohyb: chůze


Rozhodla jsem se, že chci zhubnout na 49 kilo. Není to příliš málo, aby to bylo nezdravý, ale chci tam tu čtyřku.
Jinak mi přijde, že čím míň zracím, tím víc se řežu.
Myslím, že už vím, jak se zabít tak, aby to vyšlo. A hrozně mě to děsí. Bojím se. Chci to říct svojí terapeutce, ale jdu tam až v září. Zítra odlétám do Řecka. Často se přištihnu při tom, když třeba jede metro, tak si říkám "A teď tam skoč". Hrozně mě to děsí. Co když zase budu mít nějakou chvilku, kdy se budu chtít zabít a opravdu se to povede? Já se tak bojím. Moc potřebuju jít co nejdřív ke svojí terapeutce, ale nejde to. Bojím se.

Jinak teda odlétám do toho Řecka, tak týden nebudou články.