Další hospitalizace

13. května 2018 v 15:11 | Clare |  Deníček
Budu zase hospitalizovaná...Zase jsem na tom špatně...
 

Učím se milovat své tělo

3. května 2018 v 20:40 | Clare |  Deníček
Chci umět milovat své tělo. A pomalu se to učím. Nesoustředím se na váhu. Zvážím se až u nutriční, ke které kvůli bulimii chodím. Jím teď vyváženě, kolem 1800 kcal denně. Nepřeháním to se cvičením. Takhle mi to vyhovuje a daří se mi nezvracet, protože nejím moc málo a nemám pak potřebu se přejídat. Chci, aby to tak zůstalo.
Kašlu na to, že nejsem dokonalá. Klidně si vezmu oblečení, co se mi líbí. Mám úplně normální váhu, nejsem tlustá.

Jasně, že bych chtěla být DOKONALÁ. Ale nebudu to chtít hned. Chci na sobě něco vylepšit, ale půjdu na to pomalu. A nebudu se nenávidět.

Jsem zpět

20. dubna 2018 v 18:34 | Clare |  Deníček
Tak jsem zpět z Bohnic.

Nejdřív mě ještě nechtěli pustit, ale protože jsem byla předtím se svým doktorem domluvená, že už půjdu tento týden, vyhověli mi a pustili mě.

Měla jsem příznaky paranoidní schizofrenie (hlasy, bludy,...), ale teď už je to dobrý. Opravdu mi tam hodně pomohli. Myslím, že jsem také na dobré cestě k vyléčení se z bulimie. To hlavně díky paní psycholožce, která se mnou pracovala.

Jídlo jsem si tam kontrolovat nemohla. Oni mě kontrolovali, jak jím, vzhledem k mé další diagnóze - mentální bulimie. Taky mě pravidelně vážili. Nejdřív jsem na té jejich stravě zhubla o kilo. Doktorovi se to nelíbilo (samozřejmě) a já se bála, že budu dál hubnout, i když jsem snědla všechno, co mi dali. Tak jsem začala k tomu jíst nějakou zmrzlinu, čokoládu atd. A to kilo jsem zase nabrala. Takže jsem vlastně odcházela se stejnou váhou, jako jsem tam přišla. Teď vím, že můžu jíst i občas něco dobrého a nepřiberu. A ani jednou jsem tam nezvracela nebo se nepořezala/nepopálila! :)

Teď musím dochodit stacionář a najít si někoho na ambulantní léčbu poruchy přijmu potravy. Pak mi doporučují ještě stacionář pro pychotiky... Ale já měla v plánu se vrátit do školy, tak nevím. Uvidím, jak na tom budu.

Jenže mě trápí, že zase na sobě vidím ty chyby, hned jak jsem přišla domů. Vidím ten tuk, místa, kde byc mohla ještě zhubnout. A já to tak nechci. Mám úplně normální váhu, i kdybych přibrala, měla bych normální váhu. Ale ten pocit je tak silný... Je mi z toho smutno.
 


Jak to bude s hospitalizací

1. dubna 2018 v 12:47 | Clare |  Deníček
Ahoj,

takže hospitalizovaná budu od úterý. Asi na 3 týdny (doufám).

Prý je lepší jít teď ještě dobrovolně, než pak muset být hospitalizovaná.
Pořád se mi to vrací. Hlavně ráno. A moc nespím. Vždycky se bojím, že mě unesou (ti lidi, co klonujou), že jsem naprogramovaná, že mám v hlavě čip, že jsem klon, že mě zabijou... Přijde to najednou a za pár hodin to vždycky zmizí.

Prý to je forma akutní psychotické poruchy. Schizofrenii nemám! Ale mohlo by se to v ní vyvinout... :(

Budu tam jíst vždy polovinu porce, co mi dají. To je plán.

Jinak jsem zjistila, že mám 20 % tuku (10 kg), chtěla bych tak 15 % (cca 7 kg).

No nic... Snad ještě napíšu.

Zatím ahoj.

Clare

Sobota - hospitalizace

29. března 2018 v 20:32 | Clare |  Deníček
Ahoj,
v sobotu vám řeknu k hospitalizaci snad víc. Ale bude to po Velikonocích a bude to na cca 3 týdny. Snad se to neprodlouží. Akorát po tý hospitalizaci MOŽNÁ budu ještě hospitalizovaná někde jinde. To mi říkala doktorka. Tak uvidíme.

Jsem teď hrozně paranoidní. Hrozně se bojím doma. Bojím se rodičů, mám z nich děsný strach. Ale je to blbost, protože oni jdou na mě rozně hodní... Nechápu to. Bojím se, že mi nějak ublíží.

A každý den mám šílenou úzkost. Buší mi srdce, zvedá se mi žaludek, celá se klepu, je mi na omdlení. Nevím z čeho. Je to bezdůvodné. Nechápu to.

Možná je všechno jinak. Myslím, že jsem naklonovaná a prostě mi dochází životnost. Začínám se porouchávat. Protože klony nemají dlouhou životnost. Musí se po čase měnit.

Jinak jídlo:
Jím teď kolem 1200 kcal denně. Teda snažím se jíst aspoň tolik. Protože mi to řekla nutriční, že musím jíst aspoň tolik...

Bojím se. Bojím se všeho. Hospitalizace, lidí, přibírání, jídla... Bojím se.